Dnešní den má být dnem radostí.Ale pro koho je to den radosti?  Proč? Protože jestliže JK nevstal z mrtvých, tak potom tento život kohokoliv nemá absolutně cenu. Jestliže JK nevstal z mrtvých, a my máme proto jenom pár nepřímých důkazů, např. proměnu apoštolů ,je to veliká věc. Nikdo JK vstát z mrtvých neviděl, ale zkuste mi odstranit toto evangelium, které jste teď slyšeli a zlikvidujete lidský život. Protože potom začne skutečně tento svět být vlčí. Mnohé z lidí zaráží, že tento svět ještě jakž-takž drží pohromadě ale jenom tím,že jsou zde ještě zbytky křesťanství. Zde už zbyli jenom oharky z křesťanství ale ty oharky stačí na to abychom se k sobě chovali jako lidé. Ale můžeme také pozorovat, že tyto oharky na některých místech už vůbec nesvítí. A tím se stává, že člověk stojí už jenom pouhých 10 tisíc korun na to, aby ho druhý odstranil z tohoto světa.To už není člověk, tj. už jenom tržní hodnota. Zrušte vzkříšeného Krista a zrušíte lidský život.Jestliže přestanu věřit, že JK vstal zmrtvých, potom je nerozumná každá matka,která rodí. Jestliže JK nevstal zmrtvých,tak potom je hloupý každý otec, který se dře aby své děti uživil. Jestliže JK nevstal zmrtvých, tak potom stačí vzít pistoli a jít a střílet. Jestliže JK nevstal zmrtvých, tak ty ubožáky dementní naházejme jako ve staré Spartě ze skály dolu. Protože potom ten lidský život ztrácí smysl. Jestliže jenom tady toto je lidský život a končí tou tečkou smrti, tak se na mně nezlobte, ale potom má pravdu každý žvanil, který nám slibuje hory doly. Ne, já potřebuji lidský život. Já nepotřebuji žít v blahobytu, já nepotřebuji tisíce, já potřebuji lidskou podstatu života, abych věděl, že když vyjdu na ulici a potkám tam člověka, který má lidskou tvář. Toto potřebuji a toho základem je vzkříšený Kristus, nic jiného. Naši pravoslavní bratři oslavuji tento den tak radostným způsobem. Kristus voskres. Protože jestliže nevstal, tak potom to zabalme. A tady si musíme uvědomit, že pokud se bude v tom našem národě víra zhasínat v lidech, tak tento národ nebude stát za nic. Protože bez víry se stává život skutečným peklem. Peklem v rodině, peklem ve státě, peklem mezi mocnými a peklem mezi malými. Děkuji, netoužím po takovém blahobytu ale chci žít jako člověk. Chtěl bych, aby jsme si uvědomili na svých životech, že Jestliže JK nevstal zmrtvých, tak proč jsme tady? To křesťanství kterému se posmívají už zasmrkané děti ve škole a na které se snaží ti druzí házet špínu, ano, některou špínu si církev zavinila sama, ale pozor, Bůh a víra je něco co musí být ve mně a pokud tomu tak není, tak se stávám živočichem. Ať chci nebo nechci, a jakmile se začnu vzdalovat od toho vzkříšeného Krista, začíná ve mně žít zvíře, napřed pomalu a pak si řeknu: žena mně už dlouho šve, proč bych se s ní hádal? Dám 20.tisíc a on ji odstraní. Když mně někdo vyhrožuje, že mně udá, tak ho rozčtvrtím a  nechám ho hodit na dno přehrady.Toto jsou první záchvěvy odklonu od křesťanství.Takže uvědomujme si: mám pro co žít. Můj obyčejný lidský život má svůj smysl. Já vím, že tak jako jsi vstal Ty, jednou zavoláš i mně a řekneš: vydej počet, ať si byl kněz, biskup, jáhen, doktor, nebo ten poslední člověk. Vydej počet a proto má vzkříšení smysl, protože tam se člověk snaží: ano Bože, byl jsem jenom obyčejný člověk, urazil jsem Tě mockrát, ale můj život jsem se snažil směřovat a žít v nadějí ve Vzkříšení.

Takže dnešní den a každá neděle, která nám vzkříšení připomíná, je vlastně dnem radosti nad tím, že chci žít jako člověk. A tuto naději mi nabízí Vzkříšený Kristus.

Největší svátky křesťanství,větší než vánoce.Každý člověk touží po tom aby sám sobě si získal nějaký hmatatelný důkaz pro Kristovo Zmrtvýchvstání. Jedním takovým nepřímým důkazem by se dalo považovat pohřbívání židů, kteří při pohřbení zemřelého zamotali do pláten z kterých není možno se vymotat, protože člověk se sám nerozváže a JK z tohoto zámotku odchází. Druhý takový důkaz by se dalo považovat to, že s apoštoly se stala obrovská proměna, kteří s obrovským strachem se bojí židů a jejích policie. Za zavřenými dveřmi napřed plní strachu před žalářem, tito ustrašení apoštolové najednou po vzkříšení jsou úplně někým jiným.Vystupuji veřejně, nebojí se, nechají se bičovat, obětují to nejcennější-život. Nedávno vyšla knížka, jmenuje se stejně tak VZKŘIŠENÍ, ve které autor popisuje průběh vzkříšeni. Ale ať je tam to vzkříšení popsáno sebelépe, tak nakonec člověk jakoby stejně musí otevřít své srdce a uvěřit. Já bych vám chtěl dnes něco říct o takovém dalším důkazu, který se dotýká přímo nás.

Zkuste si uvědomit, co v tom evangeliu se říká a já se vám to pokusím ještě víc přiblížit. Marie Magdalena přichází k hrobu. A najednou vidí, že je prázdný ten hrob a nikdo tam. A když se za ní ozve hlas: koho hledáš ženo, otáčí se a nepoznává, že to je JK, myslí si že je to zahradník a říká mu: jestliže ty jsi ho vzal, prosím tě řekni mi kam si ho položil a já půjdu a jeho tělo si vezmu. A teď ji někdo oslovuje ,,Marie“. V té chvíli když uslyšela svoje jméno, tak se otáčí a vyslovuje to hebrejské ,,Rabóni“, co zn. můj milovaný mistře. A toto je celý důkaz. Řeknete si: to je nějaký divný důkaz. Ne, nezdá se mi to divné. Zkuste si to přenést každý na sebe. My jsme taky se setkali s JK ve svém životě. A teprve tehdy až nás oslovil, tak v té chvilce se v každém začalo něco dít. Zvláštní proces. Pokusím se vám připomenout ty chvilky. Poprvé se to mohlo stát v těch blbých puberťáckých létech. Když s člověkem začne mlátit vlastní tělo, člověk neví z které do které strany, když začíná přemýšlet jako filozof a nerozumí mu nikdo z lidí ani vlastní rodiče ne. V té chvíce jste mohli uslyšet svoje jméno. Petře, Dominiko, Milane, Jano, Alenko, já jediný ti rozumím. Ale to bylo tak jemné, že jste tomu nevěnovali žádnou pozornost. Potom se to mohlo stát jindy, např. ve škole, když se ti posmívali, že věříš. Ta víra byla chatrná ale při tom posměchu se mohlo ozvat zase to některé jméno. Anebo se to mohlo stát ve chvíli tvé první lásky.V té nejkrásnější chvíli lidského života. Anebo se to mohlo stát v některé idyle vánoc. Kdy zrovna jsem nebyl zaplněn dárky, jak jsem si představoval ale najednou slyším hlas: já jsem s tebou, cítíš mně? Mohlo se to stát v manželství, mohlo se to stát při různých radostných chvilkách života, a zrovna tak se to mohlo stát při bolestech, kdy každý ví, že každá lidská útěcha je marná. V té bolestné chvilce jste mohli zaznamenat: ale já tě hladím, já stojím vedle tebe. Možná, že to byly chvilky v nemocnici, mohli to byly chvíle na vojně, kdy námi opovrhovali ostatní. A toto je nejkrásnější důkaz existence vzkříšeného Krista. Můj důkaz. A tak jak tady jste ať je vaše víra jakákoliv, ať je malá nebo velká, troufám si tvrdit, že každý z vás uslyšel v určitém svém věku svoje jméno vyslovené Kristem. Já jsem tady s tebou. Opakuji každý, protože toto může slyšet i člověk, který nemá vůbec žádnou víru. A v tom je ten důkaz zvláštní. Ano ten Bůh existuje a je tady se mnou.V těch chvílích, kdy člověk postrádá lidské zázemí, postrádá všecko anebo zase na druhé straně má toho zázemí přehnaně moc. Zkuste si to promyslet a uvidíte ,že tam někde najdete to svoje jméno, které jste z úst Boha slyšeli. A tam je potřeba potom otevřít své vlastní srdce. Tam děláme tu obrovskou chybu,že třeba uslyšíme: Milane nedělej to, tak nic se neděje a já zavřu se. Ne právě tady musím v té chvilce otevřít všecko, co ve mně je, protože v té chvilce ten můj Bůh jako by byl naladěny na tu mou strunu. A ten Bůh mě chápe. Toto je potřebí v lidském životě.

Nic jiného vám na tento slavnostní den nepřeji, než to aby jste si každý vzpomněl, kdy jste toho Boha slyšeli za svými zády slyšeli tam to svoje jméno. A aby jste si těchto chvilek vážili. Protože tady potom roste víra, kterou mi potom nemůže vzít nikdo. Protože to je víra z těch oslovení Bohem a to je to nejpevnější, co v mém životě existuje. Pevnější než všecky reality, které mě obklopuji. To je víra která člověka zvedá, nese a pronáší tím lidským životem. To je něco, co nedá nikdo na tomto světě. Nikdo a nic to nenahradí i když se lide o to snaží. Přejí Vám to. Najděte a buďte připravení slyšet to oslovení Kristovo i jindy.